Vyhledat
  • David Černý

Jakou válku vede Putin na Ukrajině?

Krátká odpověď na tuto otázku je dost jednoduchá: ruský prezident. Vladimir Putin vede na Ukrajině válku agresivní a nespravedlivou. Delší odpověď už ale vyžaduje trochu trpělivosti a vysvětlování

Zamýšlíme-li se nad válkou z etického hlediska, obvykle rozlišujeme dvě sady kritérií umožňujících odlišit válku spravedlivou od té nespravedlivé. První z nich specifikuje podmínky vstupu do války (ius ad bellum), druhá potom podmínky vedení války (ius in bello). Mnozí mají za to, že tyto dvě sady podmínek jsou logicky nezávislé, z čehož například plyne doktrína o morální ekvivalenci kombatantů (aktivních účastníků válečného úsilí).

Jednoduše řečeno, bojujete-li korektně a neporušujete-li základní morální normy a pravidla válečného práva, je úplně jedno, jestli bojujete za putinovské Rusko, či za Ukrajinu. Jste považováni za morálně (a právně) nevinné. Vrátím se k tomuto problému později, pojďme se ale nejdříve podívat na podmínky vstupu do války.

Válka je strašlivá událost, přinášející ohromné množství utrpení a škod. Je proto pochopitelné, že podmínky určující dovolenost vstupu do válečného stavu s jiným státem musí být nastaveny velmi přísně. Celkem jich rozlišujeme sedm a společně jsou nutnou a postačující podmínkou spravedlivé války ve smyslu „ius ad bellum“. Znamená to, že jsou-li všechny splněny, je vstup do války legitimní. A naopak není-li naplněna alespoň jedna, jedná se o válku nespravedlivou.

První a zdaleka nejdůležitější podmínkou vstupu do války je spravedlivá příčina. Zvláště v moderní a výrazně komplexnější době není vždy snadné určit, co přesně se touto podmínkou myslí. S jistotou lze ale říci, že pokud je ohrožena politická a územní suverenita nějaké země, je příčina jejího vstupu do války spravedlivá. Putin a jeho armády napadli zemi, jasně vymezenou ve svých hranicích, jež si sama demokratickým způsobem určovala charakter svého „způsobu života“ a mezinárodněpolitického směřování. Záminky k útoku – genocida menšin či „fašizující“ tendence Ukrajiny – byly zcela falešné. Z toho plyne, že útok Ruské federace na Ukrajinu představuje neospravedlnitelný akt agrese a porušení podmínek spravedlivé války.

Další podmínkou spravedlivé války je správný úmysl. Je velmi obtížné říci, jaký je pravý důvod Putinovy agrese, všimněme si ale dobře: nejsou-li důvody k válce korektní, nemůže být správný ani úmysl. Putin může tvrdit, že se jedná o mírovou misi, o humanitární pomoc, že cílem jeho válečného snažení je zabránění genocidě, ale realita ho usvědčuje ze lži. Nemůžeme tvrdit, že chceme zabránit genocidě, když k žádné nedochází. A těžko můžeme prohlašovat, že chceme přinést mír, když rozséváme smrt a zkázu.

Z diskuse o druhé podmínce vstupu do spravedlivé války se ukazuje, že první a druhá nejsou zcela nezávislé. Není-li k válce spravedlivý důvod, nemůže být správný ani úmysl. Podobně to platí v případě další podmínky, proporcionality. Ta stanovuje, že to dobré, čeho chceme válkou dosáhnout, nesmí být příliš převáženo negativy. Pokud by například vstup do války znamenal totální devastaci vlastního státu, obrovské množství obětí na straně vojáků i civilistů, je možná lepší nebojovat. Všimněme si, že Ruská federace nemůže tuto podmínku splňovat, jednoduše proto, že na její straně neexistuje žádný legitimní cíl, jejž by mohla vyvažovat se ztrátami. Podrobit si Ukrajinu není spravedlivým cílem, porazit její armádu není spravedlivým cílem a není jím ani ponížení ukrajinského prezidenta a jeho vlády. Je-li tomu ale tak, potom už jen smrt jediného ruského vojáka není proporcionální; a čím více jich zemře, tím hůře pro Putina a morální hodnocení jeho válečného běsnění.

Další podmínkou spravedlivého vstupu do války je rozumná naděje na úspěch (úzce souvisí s proporcionalitou). Není opět jednoduché ji v některých situacích vyhodnocovat, protože ji lze interpretovat dvěma způsoby: jednak rozumnost na základě dostupných informací a analýz, jednak něco, čemu můžeme říkat „objektivní“ rozumnost. V případě války na Ukrajině se zdá, že se Putinova agrese opírala o informace a analýzy, podle nichž měla velmi rozumnou naději na úspěch. Ruský prezident zřejmě předpokládal, že vojenské operace proběhnou velmi rychle a efektivně, odpor nebude výrazný a mnozí obyvatelé Ukrajiny budou ruské vojáky vítat s otevřenou náručí.

V tom všem se však velmi spletl, což vzbuzuje zajímavé otázky. Dostává Putin korektní informace, nebo je obklopený skupinou „kývačů“, kteří mu raději odkývají každý jeho nápad? Je vůbec ještě schopný uvažovat racionálně, nebo je uzavřený v nějaké informační bublině a ztrácí kontakt s realitou a zdravým rozumem? Zatím je těžké na tyto otázky odpovědět, proto můžeme raději nechat otázku rozumné naděje na úspěch otevřenou. Je možné, že ji ruská agrese splňuje, nebo alespoň že Putin a velení ruských vojenských sil měli dobré důvody si to myslet.

Pátou podmínkou spravedlivého vstupu do války je požadavek, že válka musí být poslední možností, přípustnou pouze tehdy, když všechny ostatní snahy o řešení konfliktu mezi státy selhaly. Ukrajinci v tomto ohledu nepochybně vedou válku spravedlivou, protože jejich země byla napadena a jinou možnost než uchýlit se k ozbrojenému odporu jednoduše neměli.

Platí to i pro Ruskou federaci? Myslím si, že neplatí. Putin sice deklaruje, že si s Ukrajinou přál jednat, ve skutečnosti jí ale chtěl uložit takové podmínky, které jsou již samy o sobě útokem na politickou suverenitu této země. O tom, zda chtějí patřit do područí Ruska, nebo spíše do Evropy a na Západ, si mají rozhodovat samotní Ukrajinci prostřednictvím demokraticky zvolené vlády. Vnucovat jim svou vlastní představu o geopolitickém uspořádání světa je aktem agrese, nikoli snahou o vyjednávání. I v tomto ohledu je tedy ruská agrese válkou nespravedlivou.

Poslední dvě podmínky Rusko splňuje: legitimní autorita vyhlašující válku a její veřejné vyhlášení. Putin je prezidentem Ruské federace a právní systém jeho země mu svěřuje pravomoc válku vyhlásit. A ve svém projevu z 24. února ji Putin veřejně vyhlásil.

Takže si to shrňme. Existuje sedm podmínek, které musí být splněny, aby vstup nějaké země do války byl spravedlivý. Již první z nich, a zdaleka nejdůležitější, Ruská federace nesplňuje. Její útok na Ukrajinu je nespravedlivou agresí. Splněny nejsou ani některé další podmínky a na celkovém hodnocení současných událostí nic nemění fakt, že Putin je oprávněnou autoritou, která ve shodě se svými pravomocemi veřejně vyhlásila válku Ukrajině.

Je třeba to říci zcela jasně: z pohledu teorie spravedlivé války vede Putin válku agresivní a nespravedlivou a nese plnou morální odpovědnost za všechny hrůzy, které způsobí, za všechny mrtvé, zraněné, vyděšené, vyhnané ze svých domovů, za zničená města a infrastrukturu, negativní ekonomické dopady, zhoršení mezinárodních vztahů a rizika eskalace tohoto konfliktu.

Kromě podmínek vstupu do války existují i důležitá pravidla regulující vedení války (ius in bello). Jedním z nich, a řekl bych, že nejdůležitějším, je pečlivé rozlišování mezi kombatanty a civilisty. Legitimním cílem útoku jsou pouze bojovníci a vojensky strategické cíle, nikdy to však nemohou být civilisté, obytné domy, nemocnice, školy či kostely a mešity. Zpočátku se armáda Ruské federace snažila toto důležité pravidlo spravedlivého vedení války dodržovat, ale čím dál víc se objevují zprávy, že toto pravidlo naopak porušuje. A otázkou je, co se bude dít dále.

Jak jsem již napsal, Putin zřejmě předpokládal, že invaze proběhne rychle a Ukrajina padne. Není tomu ale tak: Ukrajinci neuvěřitelně statečně vzdorují agresorům a prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj se prakticky ze dne na den proměnil na silného a odhodlaného státníka, který každou minutu nastavuje Putinovi zrcadlo skutečného vůdce národa. Putin zřejmě zuří; a zda je schopný ještě rozumně myslet, je pochybné. Může ještě přitvrdit a začít Ukrajinu masivně bombardovat bez ohledu na to, koho a co zasáhne. Byl by to jasný válečný zločin, jenže Putin si s názorem zbytku světa hlavu neláme; dokázal-li napadnout svobodnou zemi, možná se nezastaví ani před dalším porušováním spravedlivé války.

Napsal jsem, že tradičně se podmínky ius ad bellum a ius in bello chápou jako logicky nezávislé. Plyne z toho, že pokud by ruští vojáci neporušovali podmínky vedení války (například útoky na civilisty), bylo by třeba je morálně i právně považovat za nevinné, stejně nevinné jako vojáky ukrajinské. Tato představa však v posledních letech dostala povážlivé trhliny a roste počet autorů, kteří ji odmítají. Jak by bylo možné považovat vojáky obou stran za stejně morálně nevinné, když jedni (ruští vojáci) vedou nespravedlivou válku, agresi, zatímco ti druzí (ukrajinští) válku spravedlivou, obranu své země a její suverenity?

Z pohledu teorie spravedlivé války je válka na Ukrajině nespravedlivou agresí Ruské federace. Zdá se ale, že Putin svou válku prohrává. Ruská armáda, která se snažila budit hrůzu v celém světě, se ukázala jako špatně koordinovaná, nedostatečně vycvičená a v některých oblastech zastaralá. Na Ukrajině postupuje pomalu a za cenu velkých ztrát.

Kromě toho, Putinovi se podařilo probudit svět z poklidných dřímot; solidarita s Ukrajinou roste, drtivá většina států ruskou agresi odsuzuje, jednotlivé státy a NATO začínají Ukrajinu masivně vyzbrojovat. I kdyby Putin Ukrajinu dobyl, neudrží ji. A i kdyby ji po nějakou dobu udržel, Rusko se ocitne v naprosté izolaci a armády všude kolem něj budou posilovat. Takový výsledek si asi nepřál.


Původně vyšlo v Mladé Frontě Dnes v sobotu 5. 3.

3 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše